Už uplynul měsíc od této cesty… Měl jsem v hlavě, že bych o tom mohl něco napsat… postupně si věci zapisoval a s odstupem času to dávám ven.
Tak kde začít?
Jízda na kole má různé podoby. Pro někoho je to trénink, jindy závod, nebo prostě jen pohodový výlet. A pak jsou chvíle, kdy má tvůj kamarád šílený nápad, vlastně nad tím ani moc nepřemýšlíš… a prostě řekneš: „Tak jo!“
Myslím, že si tenkrát i právě kamarád Michal Zápotocký řekl: „Proč s tím souhlasil?!“ Byla to výzva a myslím si, že na začátku ani jeden nevěřil, že se to uskuteční. Po letech závodění proti sobě jsme se znovu sešli, tentokrát abychom spojili síly a pokusili se dokázat něco, co se nedělá každý den.
Přesně takhle vznikl náš nápad… vyrazit z Kolína do Drážďan a zpět.
Dohromady 490 km, a to za necelých 24 hodin.
Žádná několikatýdenní příprava, spíš spontánní výzva. Nápad byl v hlavě delší dobu, ale rozhodnutí padlo jen pár dnů předem.
Trochu nápad, trochu bláznovství
Byla sobota a státní svátek, obchod jsme měli zavřený… Michal měl zrovna volno, a tak jsme si řekli: „Kdy jindy?“Takže v pátek už jen chybělo dostat se z práce domů, zabalit věci a vyrazit do Kolína.
Byl jsem celkem rozbitej a nohy po celém týdnu nebyly zrovna v kondici na celodenní výlet do Drážďan. Spánek? 3 hoďky.. taky nic moc.
Předpověď ale byla celkem příznivá, takže v sobotu v 0:30 budíček a v 1:00 jsme už nasedli a mohli vyrazit. A návrat? Po necelých 24 hodinách… bez spánku, s lehkou únavou a hlavou plnou zážitků, ale k tomu se ještě dostaneme.
Do té doby, než jsme vymysleli pro někoho tenhle šílený nápad, tak jsem nejvíc ujel necelých 200 km, a to ještě když jsem závodil. Takže tohle byla pro mě velká neznámá a vyrážel jsem s velkým respektem, ale zároveň s chutí zjistit, co ve mně je.
Michal už jednou jel 300km, takže trochu věděl do čeho jde.
Výbava, na kterou se můžeš spolehnout
Cannondale SuperX 2… gravelový rám, jen na tuhle akci mi půjčil silniční zapletená kola náš mechanik Peťa (díky!). Byl to skvělý kompromis… pohodlí i rychlost.
Na kole jsem měl dvě brašny:
6litrová podsedlovka Topeak
brašna na řídítka Lezyne HARD Caddy Black
Uvnitř všechno podstatné: gely SIS a GU, iontové nápoje, jídlo, nářadí, powerbanka, nějaká světla a náhradní vrstvy oblečení.
Ráno byla zima, kdy teploty klesaly až na 8 °C, takže jsem si vzal návleky na ruce/kolena a vestu. Přes den jsme jeli naopak ve vedru, a to až 36 °C.
Trasa a průběh
Jeli jsme z Kolína přes Mělník, Ústí nad Labem, Děčín, Pirnu až do Drážďan. Krásná trasa kolem Labe… i když jsme se občas někde zasekli a museli část objíždět.
Skvělý úsek byl kolem Hřenska, kde měl člověk až problém sledovat trasu.
Dá se říct, že cestu do Drážďan jsme pojali rozumně a prvních pár hodin jsme jeli opravdu v pohodě a jen si říkali, jestli to byl dobrý nápad Jak jsem psal, respekt z toho, jak bude na takový výkon reagovat tělo, byl velký. Snažil jsem se najít optimální kadenci a rychlost.
Zpáteční cesta už byla v tempu… hlavně, když s námi začali závodit místní. Tam padaly hlášky typu: „Kdyby věděli, že máme v nohách 300 km, asi by to hned prodali.“
Takže žádné flákání a vlastně nás překvapilo, jak to jde lehce.
V Drážďanech krátká zastávka na kávu, jinak jen dvě větší zastávky na jídlo a spousta krátkých pauz na pití.
Spousta vody, nějaká cola, ice tea a cokoliv sladkého či slaného… v odpoledních hodinách studeného…
Osobně jsem za ten den spálil přes 14 000 kcal… což je samo o sobě šílené číslo.
Ke konci už tělo cukr nechtělo… vyloženě si říkalo o slané věci.Největší výzva nebyla fyzická, ale spíš to, že člověk nespí. Tělo překvapivě drželo, žádné zásadní krize. Michal si na posledních 150 km vlezl „do háku“ a zbytek jsem odtáhl na špici já.
Promiň… asi to muselo být těžký ale byl to tvůj nápad! :-D
V otázkách na Instagramu padlo i pár věcí typu: Proč jste to nedojeli do 500 km?
Na to mám jednoduchou odpověď. Protože to nemáme zapotřebí. Oba víme, že bychom to zvládli a to nám vlastně stačí. Není to o tom hnát se za čísly… je to o tom hledat limity a o tom užít si takový den na kole… i když je to extrém.
Pocit, který stojí za to.
Když dorazíš do cíle, sedneš si a uvědomíš si, co máš za sebou, je to neuvěřitelný pocitů. Překonání sám sebe, vyčištěná hlava a taky potvrzení, že se dá zvládnout opravdu hodně a taky to, že dobré vybavení má opravdu smysl.
Vlastně už je to pár týdnů a myslím, že nám pořád moc nedochází, co jsme dokázali. Reakcí přišlo opravdu hodně a vlastně nás to překvapilo. Kolik lidí to sledovalo, zajímalo a právě proto i píšu tenhle článek.
A pro mě jako pro člověka, co pracuje v cykloobchodě, je to i důkaz, že produkty, které nabízíme, opravdu fungují. Od kola přes brašny, oblečení až po výživu.
Děkuju všem, co nás v tomhle podpořili, děkuju i těm, co si tento článek přečetli až sem… nooo a kdo ví… třeba tohle nebyla poslední šílená věc. :-)
