VÝPRAVA NA TOUR DE FRANCE S MAVIC

Naše výprava na poslední etapu Tour začala dost narychlo. Firma ASPIRE – dovozce Mavic do České republiky, nám týden před odjezdem nabídla, zda se nechceme projet v neutrálním voze Mavic v koloně na Tour de France. A to dokonce v poslední etapě s dojezdem na Champs Elysées. Změnili jsme tedy plány - ta nabídka se nedala odmítnout. V sobotu jsme vyrazili směr Paříž. Jelikož jsme byli dost natěšení, cesta uběhla raz dva. Ještě jsme stihli přímo pod Vítězným obloukem dokoukat rozhodující vrchařskou etapu s dojezdem na Val Thorens. Večer ještě trochu památek a rychle do postele, abychom byli fit na neděli.

Ráno už bylo centrum Paříže úplně jiné než večer. Během noci se stavěly bariéry podél trati, chystaly se stánky reklamními cetkami Tour, všude chodila policie. Prostě vše se připravovalo na vyvrcholení TdF. Dopoledne jsme si ještě stihli projít pár zajímavých míst a prozkoumat trať v centru. Hodně nás překvapilo, že už od rána si dělali fanoušci místo kolem trati, aby zabrali to nejlepší místo. Kdo chtěl mít super flek, musel být na místě i deset, dvanáct hodin před příjezdem závodníků. A také nás dostalo, kolik Kolumbijců v Paříži bylo. Přišlo nám, že snad každý druhý divák na okruhu kolem Chapms Elysées je z Kolumbie. Navíc byli neskutečně srdeční a fakt si svůj den D užívali.

Naše pozvánka od Mavic byla do zóny nazvané pořadateli Tourmalet. Ta byla umístěna do perfektního místa - 400 m před cílem v poslední šikaně. Trošku komplikovanější bylo se do zóny vůbec dostat. Spousta organizátorů, policistů a taky dost zmatků. Ale bylo vidět, že se to dělá pro bezpečnost diváků i závodníků a to je určitě dobře. V pět hodin jsme už byli v našem VIPíčku, to se začalo celkem rychle plnit. Chvíli nám taky trvalo, než jsme našli našeho průvodce Jacqua z Mavicu. Hned jsme také zjišťovali, jak je to s naší jízdou v jejich autě, ale Jacques nás uklidnil, že je vše zařízeno a že si nás sám najde těsně před průjezdem prvních závodníků. Samozřejmě jsme se trošku báli, že nás v chumlu lidí nenajde. Ještě nějakou dobu jsme čekali než projela tradiční karavana s reklamními auty. Ta nás úplně tak nebrala, protože my už se těšili do auta!

V osm hodin na nás konečně mrknul Jacques na znamení, že přišel náš čas. S hodně zvýšeným tepem jsme šli k místu, kde nás mělo auto nabrat. To už projely první motorky. Hned za nimi rychle přijelo asi pět aut a jedno z nich bylo to naše. Žluté auto Mavic! Vše šlo jako na drátkách a navíc strašně rychle. S tátou jsme naskočili do auta, táta dopředu, já dozadu. Vzadu byl se mnou ještě „mechoš“ od Mavicu a mezi nám pár zapletených kol Cosmic Ultimate. Na střeše auta pak ještě tři kompletní neutrální kola Mavic a další sady zapletených kol. Na nic se nečekalo, jelo se dost rychle. Balík byl totiž hned za námi! Náš tep kulminoval a začali jsme stoupat asi šedesátkou k Vítěznému oblouku. Trať byla obsypaná natěšenými diváky. Jak jsme jim mávli, hned začali křičet a skandovat – až nás mrazilo.  A zase nám přišlo, že je to samý Kolumbijec. Možná to bylo tím, že byli všichni ve žlutém a byli na trati opravu vidět. Při sjezdu dolů po Champs Elysées jel proti nám peloton. Závoďáci jeli neuvěřitelnou „kudlu“. I když je poslední etapa spíše slavnostní, tak finální kola na okruhu se jedou ve vražedném tempu. Trošku jsme se snažili konverzovat s mechanikem v autě, ale hlavně jsme nasávali tu neskutečnou atmosféru. Závěrečná kola v Paříži jsme obkroužili celkem dvě a hrozně moc jsme si to užili! Opravdu zážitek na který se nezapomíná.

Zbývalo ještě asi dalších šest okruhů. Ty jsme už dokoukali z našeho sektoru Tourmalet, 400 m do cíle je fantastický flek. Závěrečný špurt jsme měli jako na dlani. Spurt ale nebyl ten poslední zážitek který nás ten večer čekal. V naší zóně parkovaly autobusy všech závodních týmů a do nich se po dojezdu všichni sjížděli. Většina z nich byla dost „v pohodě“. Vůbec na nich nebylo znát, že za sebou mají neskutečnou třítýdenní dřinu, ale byla na nich vidět spíš úleva, že to mají za sebou. Nejvíce fanoušků se -  celkem logicky - sešlo kolem Sagana a Alaphilippa. Toho místní fanoušci opravdu „žerou“ a i na něm bylo vidět, že si atmosféru hrozně užívá.  
V týmových autobusech bouchalo šampaňské, dělaly se rozhovory do médií a prostě se slavilo.   
Bylo úžasné zažít to na vlastní kůži.

 

Moc děkujeme firmě Mavic a Aspire …


Za VELOSPORT

Richard a Lukáš Valentovi